Mirek, příběh v pravdě skutečný…

Když jsem dnes přemýšlel o čem sem napíšu, aby to někoho zajímalo, napadlo mne zmínit příběh kamaráda Mirka. On to teda ve skutečnosti byl kamarád mého táty, ten už tady mezi námi bohužel není, a proto teď kamarádím s Mirkem já. A tenhle Mirek, co vím a znám z vyprávění, býval pěkný čtverák. Některé historky jsou spíš nepublikovatelné, ale vím, že býval tátovi neskutečným parťákem.  Uvedu příklad, představte si, můj táta utekl své nevěstě přímo od oltáře, no a tipněte si u koho našel útočiště a pár dnů tam zůstal?  Jasně, u Mirka, kde jinde. No asi táta čekal na tu pravou, moji maminku, se kterou potom strávil celý život. Myslím, že si táta s Mirkem měli vždycky co říct a vím, že ve chvílích, kdy už táta nemohl chodit a ležel v nemocnici, u něj byl Mirek každý den. Muselo to být pro Mirka těžké, stejně jako pro nás, vidět odcházet někoho, s kým vás pojí přátelství a mraky vzpomínek.

Co vím, tak Mirek býval muž tisíce řemesel a protloukal se různě, ale vždycky spíš poctivě. Jeho hlavní výhodou a jistě i zbraní byla neskutečná výřečnost a žoviálnost. Jak taky jinak by se dostal na lavičku jednoho nejmenovaného fotbalového klubu jako asistent trenéra, když fotbal sám nikdy nehrál. Jasně, byl to trochu Baron Prášil, ale myslím, že mu to už všichni dávno odpustili. Asi taky nebyl nikdy tím nejvzornějším tátou, ale se svými dětmi se dodnes vídá, což vypadá na vzájemný smír.

Mirek prodělal před rokem mrtvici a tahle potvora mu mimo jiné vzala to nejcennější, jeho řeč a slova, schopnost se vyjádřit. Mirek strávil více než rok v domově pro dlouhodobě nemocné a když už to s ním vypadalo nejhůř, povstal jako bájný Fénix a vrátil se domů. Nyní je Mirek doma a já za ním občas zajdu. Je to těžké se vídat s někým, na kom je vidět, že by vám chtěl strašně něco říct, ale nejde to. Mirek je ale bojovník a to mne baví. Učí se znovu slova, občas si pomáhá a něco napíše fixem na tabulku, kterou má pořád po ruce. Taky se snaží chodit a hýbat, dělá procházky do blízkého lesa, přeci jen býval to fotbalista, eh totiž… skoro 😊 Když jsem u Mirka, ptám se ho, co by potřeboval (nákup nebo tak), ale to on si všechno obstará sám. Myslím, že to, co mu nejvíc schází, je si pokecat a třeba si od plic zanadávat, třeba na tuhle podivnou dobu, která ale určitě někdy skončí. Jen to nesmíme sami se sebou vzdát, Mirek to taky nevzdal !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *