Dobrý den, Seniore, aneb jak to vzniklo

Hřejivé měsíce léta páně 2018 jsem několik týdnů v kuse každé ráno usedal na kolo a během dne se o několik desítek kilometrů přibližoval k Santiagu ve španělské Galicii. Jeden světově známý spisovatel napsal o své cestě na totéž místo. Vyprávěl svůj příběh ve světle zázraků, které se mu cestou děly. I já jsem jich několik zažil. Ne, nenavštívili mě andělé a ani jsem nezaslechl zvuk polnice či blížící se volání věků. Nehonil mě po polích ohnivý pes. Děly se mi zázraky všedního dne. Mladí lidé mi dali zničeho nic lahev džusu. Jiný člověk pivo. A pak ještě jedno. Jen tak. Někteří, aniž by mě znali, mě pozvali k sobě domů. Dali mi najíst. Nebo vyprali prádlo. Ve chvílích, kdy nevíte, kde budete večer spát a kde seženete něco k jídlu, je každá taková drobnost člověka dojímající.

Celý život něco dostávám.  I díky zkušenostem z téhle cesty začínám pomalu přicházet na to, že je potřeba začít i dávat.

Pár měsíců později. Odcházím z návštěvy tety Margy. Bydlí v krásném domově pro seniory na kraji národního parku. Mají tam milý personál a pěkně čisto. Před branou mě zastaví starší pán. Prosí mě, jestli bych ho mohl odvézt autem. Zeptám se, kam. Kamkoliv, prý, kamkoliv za hranice. Nebo ať alespoň zabavím vrátného, on že mezitím zdrhne. Když několikrát zdvořile odmítnu, praví sklíčeně: “víte, ale já tady za tím plotem asi někdy umřu”. Těžko popsat ten pocit, který mne v tu chvíli sevřel. Blekotal jsem něco o tom, jak to tam mají hezké a jak jsou sestřičky príma. Pravda mě pálila jako kdybych prošel polem plným kopřiv. Ano, ten pán tam asi umře. Zastavujíce před branou kolemjdoucí a pokoušíce se o marný útěk. Co na tom, že je o něj materiálně dobře postaráno. On chce štípat dřevo a chce si pak dát cigáro a tři piva.

Péče o člověka, který ji neustále potřebuje, je fyzicky i duševně náročná pro toho, kdo ji poskytuje. Opravte mne, pokud se pletu, ale pro každého takového je hřejivým překvapením, když pomůže někdo další. Klidně i jen hodinku týdně. Můžeme seniorům v našem okolí třeba přinést makový koláč. Můžeme je požádat, ať nás naučí uvařit rajskou nebo správně navléct rybářský vlasec. Můžeme je vzít odpoledne na fotbal.

Žiju ve velkém městě a v mé čtvrti vídám spoustu starých lidí. Mohl bych jim nakoupit, mohl bych s nimi hrát dámu. Ale na ulici je jen tak neoslovím. Jednak se stydím a jednak by to bylo podezřelé. Chtěl bych mít možnost lidem v mé čtvrti pomoci, jakkoli zpříjemnit život. Tato možnost musí samozřejmě počítat s bezpečím a důvěrou. Ke starým lidem není možné pustit ledackoho.

A tak mě postupně začala napadat myšlenka Seniore. Řekl jsem o ní kamarádu Petříkovi, který se okamžitě přidal. A společně to teď začínáme realizovat. Budu rád, když se i vy přidáte. Cesta nás čeká dlouhá, ale bude stát za to.

2 thoughts on “Dobrý den, Seniore, aneb jak to vzniklo”

  1. Jana Štefánková

    Naprosto souhlasím Michale, snažím se zpříjemnit čas strávený v domově seniorů v Třebíči s partou dalších lidí. Mluvit o tom, že stačí tak málo, vyčlenit si ve svém programu čas na vycházku, běžný popovídání, nic víc nepotřebují. Těší se na naše druhé čtvrtky v měsíci i individuální setkávání. Mluvme o tom, sdílejme fotky, je to inspirace pro druhé, pronáší to radost oběma stranám …. držím palce👍❣️🤗

    1. Michal Svoboda

      Jani, díky. A souhlasím. Mluvme o tom. Považujme takovéhle věci za standard. Díky za podporu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *